Městský dům Dobříš

Objekt má charakter pavilonu v zeleni otevřeného do okolního městského prostoru. (Jako záměrný opak centrálního uzavřeného objektu s atriem uvnitř, komunikačně otevřeného dovnitř a uzavřeného navenek). Charakter objektu je spíše „vymezením“, polouzavřením části venkovního zeleného prostoru, než uzavřenou budovou. Cílem je plynulé prolnutí se strukturou okolního přírodního prostředí. Objekt nemá být domem obklopeným parterem se zelení, ale stává se plynulou, prorůstající součástí zeleně. Otevřenost vnitřního prostoru „mezi“ objemy objektu – „korun“ a korun stávajících stromů s revokací vzhůru iluzorně otevřených renesančních prostor - fresek (Mantegna). Transparentnost objektu umožňuje maximálně zhodnotit kvalitu pozemku, tj. umístění v okolní zeleni. Piazetta před objektem dotváří objekt do uceleného kompozičního tvaru. Do rozvolněného chaosu stávající okolní městské struktury je vložena provazující cesta, vnášející směr a řád, je Informační linkou vedoucí do městského domu. Dům je tvořen dvěma hlavními hmotami spojenými vnitřním komunikačním atriem, které je zároveň ulicí spojující vnitřní prostory objektu s okolním prostředím. Důležitá je otevřenost, komunikativnost, interakce. Jednotlivé hmoty prostorově, provozně i architektonicky reflektují funkční náplň. Jižní křídlo sdružuje vzdělávací, zábavnou a odpočinkovou funkci. Atrium vytváří prostor pro komunikační a společenský kontakt mezi jednotlivými částmi. Východní křídlo sdružuje funkce knihovny. Veškeré funkce obou částí je zároveň díky záměrné variabilitě prostoru možno propojovat či přemisťovat mezi jednotlivými částmi dle aktuální potřeby.